"Proč tam chodíš, když se ti tam tak nechce?"

To se mě ptá kolegyně, když jí vyprávím o MMA a jak se musím vždycky přemlouvat, abych tam šel. 

Se sebeobranou, bojovými uměními a sporty mám jisté zkušenosti už od střední školy. Vzhledem k mému menšímu vzrůstu a tak trochu nevyvinutému fyzičnu to byl jeden ze způsobů, jak si trochu zlepšit sebevědomí. Přece jenom, když jsou skoro všichni chlapi větší než vy, co jiného vám zbývá, když se jim v případě konfliktu nechcete jenom tak vydat napospas?

Zlomený meč, když se chce prát, od 2:10
Zdroj: Kung-fu mela (Kung-fu Hustle)

Ne že bych takové situace zažíval nějak často, koneckonců jsem pacifista. Ale hrome, kdo jiný než pacifista by se měl být schopen ubránit?

To už je ale minulost. Docela daleká minulost, jak si tak s hrůzou uvědomuju. Od té doby jsem párkrát špásoval s MMA, byl jsem během několika let ve dvou klubech, ale v žádném se mi nelíbilo.

V tom prvním si mě trenér vůbec nevšímal, přestože věděl, že jsem tam úplně poprvé. Po několika trénincích jsem to tedy zalomil.

Druhý klub na tom byl dost podobně, jenom s tím rozdílem, že tam chodili lidi, kterým jsem moc nevěřil, že mě nezraní, když jim při sparingu říkám, že jsem novej, moc to neumím a rád bych jel jenom volněji.

Tak jsem se na to vykašlal a prostě doufal, že si v případě nouze vystačím s tím, co jsem se přestal učit před 12 lety.

Až do teď.

Hlodalo mi to hlavou, hlodalo, tak jsem se zkusil zeptat na internetech, jestli by mi někdo nějaký klub nedoporučil. Kritéria jsem měl jednoduchá: tréninky v Praze, aby se tam trenér věnoval nováčkům a aby tam nechodili samí magoři.

Dostal jsem několik reakcí, z nichž většina se nesla ve stylu "MMA dělají JENOM magoři, dělej místo toho radši XYZ..." Ovšem jedna reakce mě navedla na konkrétní klub, který se mi po přečtení recenzí zalíbil.

Tak jsem se tam začátkem srpna vypravil. Ještě jsem přemýšlel, jestli tam nemám zavolat, zda ten trénink opravdu bude (přece jenom, prázdninový režim...), ale nakonec jsem se na to vykašlal a šel tam jako frajer na blind, jak se říká hezky česky.

Pomineme fakt, že jsem to zase nemohl najít, ale to je u mě úplně normální, mám smysl pro dezorientaci po mé mamince.

Na recepci byla milá slečna, která mi vysvětlila, že MMA není, že je prázdninový režim a tréninky jsou prohozené s thajským boxem, který tedy bude místo toho. Proč to nikdo nenapsal na web mi bylo záhadou, ale tak už jsem tam byl, tak jsem zkusil thajský box.

A měl jsem štěstí, protože se většinu tréninku jely sparingy! Byl jsem fakt štěstím bez sebe, ale vyšlo najevo, že když někomu řeknu, že jsem tam poprvé, tak se ke mně chová tak, jako že jsem tam opravdu poprvé. To mi udělalo velkou radost a jen jsem doufal, že na MMA budou taky takoví.

Jelikož jsem měl před dovolenou a chtěl jsem stihnout aspoň jeden trénink, o 2 dny později jsem to zkusil znovu (z toho prvního tréninku mě ještě bolelo tělo, ale jsem drsnej kluk, to víte).

Takže tam naběhnu ve správný den, ve správný čas, abych se dozvěděl, že v TEN konkrétní den jsou JENOM sparingy. CELÝ TRÉNINK. Žádné techniky! Grrrr! Opět ale vyšlo najevo, že když někomu řeknu, že jsem tam poprvé, tak se ke mně chová tak, jako že jsem tam opravdu poprvé, což mi udělalo radost ještě větší.

Tak si tam teď tak spokojeně chodím jedenkrát týdně, což sice není moc, ale pořád lepší než drátem do oka. Chodil bych možná víckrát, ale s přítelkyní chodíme spolu cvičit a jí to se mnou prostě baví víc, resp. trochu pochybuju, že by to sama zvládla. Chodíme takhle spolu s přestávkami už pár let a ona si pořád není schopná zapamatovat, který cvik je na kterou část těla :D

Ale aspoň nám to sluší, ilustrační video

I když jsem tam spokojený, stejně jsem před tréninkem vždycky nervózní. Co si budem, moc mi to nejde, jsem tam novej, ne úplně mladej, nevykopnu na hlavu, ohebnej taky nejsem... ale aspoň jsou tam hrozně fajn lidi. Nechce se mi tam taky kvůli tomu, že je to prostě záhul, zvlášť ty závěrečné sparingy, které jsou prostě vždycky. Holt budu muset zapracovat i na fyzičce, o které jsem si dosud myslel, že je docela dobrá.

A naposled mi tam jeden týpek řekl, že prý jsem tam lepší naž půlka ostatních lidí. To mi hrozně polichotilo a rád bych tomu věřil, ale zase bych měl být realista.

A co tedy odpovídám kolegyni na její dotaz?

"PRÁVĚ PROTO, že se mi tam nechce, tam chodím!"

V mém pojetí je pro rozvoj sebe sama hodně dobré dělat taky to, do čeho se mu nechce a do čeho se musí nutit. Dělat věci, do kterých se vám chce a ve kterých jste dobří, to je super.

Ale napravovat svoje slabá místa se taky vyplatí. Pak je člověk opravdu všestranný.

Kromě toho vždycky, když pak jdu po tréninku domů, jsem hrozně uvolněný a hrdý, že jsem tam zase šel... 

Zlomený meč na tréninku, ilustrační video
Film: Never Back Down